Kde se Vánoce neslaví? Místa, kde je vánoční tradice neznámá

Ne všude na světě se Vánoce slaví jako u nás. Ačkoli se vánoční stromky, dárky a společné večeře zdají být univerzální, existují země, kde tyto tradice buď neexistují, nebo jsou úplně jiné. Někde se Vánoce ani neoznačují jako svátek. Někde se vůbec nevěří do Ježíška. A někde je vánoční den jen obyčejný den práce.

Ve státech s oficiálně sekulární státní politikou

V Číně, Japonsku nebo Koreji se Vánoce nejedná o náboženský svátek, ale spíše o komerční událost. V Pekingu nebo Tokiu se můžeš setkat s vánočními dekoracemi v obchodech, ale většina lidí je neoslavuje jako rodinný den. Většina obyvatel těchto zemí neví, co je Vánoce v křesťanském smyslu. V Japonsku se dnes lidé většinou chodí na večeři s kuričkou z KFC - to je tam tradiční vánoční jídlo. A přestože je to zábava, není to náboženská nebo rodinná tradice. Vlády těchto zemí neuznávají Vánoce jako státní svátek. Žádná škola nezavírá, žádná firma nezakládá volno. Vánoce jsou jen marketingová příležitost.

V mnoha muslimských zemích

V Saúdské Arábii, Íránu nebo Afgánistánu se Vánoce neslaví - a nejen proto, že lidé nejsou křesťané. V těchto zemích je náboženský život striktně řízen zákony, které zakazují veřejné oslavování neislámských svátků. V Saúdské Arábii se můžeš dostat do potíží, když na ulici zpíváš vánoční píseň nebo zavěsíš štěstí. V Íránu se vánoční stromky nesmí prodávat ve veřejných obchodech. V některých oblastech se křesťané snaží slavit Vánoce v úplné tajnosti, jen doma. Některé křesťanské komunity tam existují už stovky let, ale jejich svátky nejsou uznávány státem. V těchto zemích není Vánoce „neoslavováno“ - je to zakázáno.

V severních zemích s jinými tradicemi

V Norsku, Finsku nebo Švédsku se Vánoce slaví, ale ne jako u nás. V Norsku se například většina lidí oslavuje 24. prosince, ale ne s Ježíškem - s tomášem, který je starým náboženským bytostí z předkřesťanských časů. V Finsku se věří, že Ježíšek žije v Lappsku, ale jeho domov je většinou jen turistická atrakce. A v Švédsku se děti nečekají na dárky od Ježíška, ale od „Jultomten“ - starého muže s červeným kloboukem, který je spíš podobný dědovi než andělu. Tyto země mají své vlastní vánoční tradice, ale nejsou to ty, které známe z českých filmů nebo reklam.

V některých komunistických zemích minulosti

V bývalém Sovětském svazu se Vánoce zakázaly už v roce 1929. Stalin považoval náboženské svátky za „opium lidu“ a nahradil je oslavami Nového roku. V Rusku, Ukrajince nebo Bělorusku se Vánoce neoslavovaly po desítky let. Až po rozpadu SSSR se začaly opět slavit, ale většina lidí stále přednost dává Novému roku. V Rusku se dárky přináší „Děduška Mraz“ - ne Ježíšek - a stromek je „Novoroční strom“. Vánoce jsou tam stále méně důležité než 31. prosince. V některých regionech, jako je Tatarstán nebo Dagestan, se Vánoce ani neznají - protože tam žijí většinou muslimové.

V zemích s velkým náboženským rozdílem

V Indii, kde je většina obyvatel hinduisté, se Vánoce slaví jen v malých křesťanských komunitách - hlavně v jižních státech jako Kerala nebo Goa. V jiných částech země se Vánoce neoznačují jako svátek. Většina lidí neví, co je to Ježíšek. A když už se někdo rozhodne slavit, je to spíše jako západní zábava - ne jako náboženská tradice. V Thajsku, Kambodži nebo Vietnamu je situace podobná. Vánoce nejsou součástí národní identity. V Thajsku se můžeš setkat s vánočními dekoracemi v luxusních motelych, ale v obyčejných domech je to úplně jiné.

Proč někde Vánoce neslaví?

Je to vždy o víře, politice a historii. V zemích, kde je většina obyvatel jiné náboženské víry, se křesťanské svátky nezavádějí. V zemích, kde byla vláda sekulární nebo ateistická, byly tyto tradice vymazány. A v zemích, kde se nevěří do náboženských příběhů, se Vánoce staly jen obchodním nástrojem. Není to o tom, že by lidé „neuměli“ slavit. Je to o tom, že jejich kultura má jiné příběhy, jiné symboly, jiné důvody k oslavě.

Co se děje v Česku?

V Česku se Vánoce slaví - ale ne všichni. V posledních desetiletích se stále více lidí rozhoduje neoslavovat Vánoce jako náboženský svátek. Někteří si zvolí pouze rodinnou večeři, jiní si zvolí cestu nebo jen klidný den doma. Ale většina z nás stále ví, co je Vánoce. Máme svíčky, vánoční strom, perníky, dárky a Ježíška. A to je právě to, co dělá české Vánoce jedinečné: i když se náboženská víra snižuje, tradice přežívají. Vánoce zůstávají časem, kdy se rodiny sejdou, kdy se zapálí svíčky a kdy se lidé vzpomínají na něco většího než jen dárky.

Je to škoda, že někde Vánoce neslaví?

Ne. Každá kultura má své vlastní svátky. V Indii je Diwálí. V Číně je Nový rok podle lunárního kalendáře. V muslimských zemích je Eid al-Fitr. Tyto svátky jsou stejně důležité jako naše Vánoce. Nejde o to, že by někdo „neměl“ slavit Vánoce. Je to o tom, že každá země má své vlastní způsoby, jak oslavovat konec roku, jak přijímat světlo po temnotě, jak se spojovat s rodinou. Vánoce nejsou univerzální - jsou jen jedním z mnoha způsobů, jak lidé říkají: „Děkuji, že jsem žil.“

Co si pamatovat

• Vánoce se neslaví v zemích, kde je většina obyvatel jiné víry nebo kde je stát sekulární.
• Ve státech jako Čína, Japonsko, Saúdská Arábie, Írán, Rusko a Indie se Vánoce buď neznají, nebo jsou jen komerční událost.
• Ve zemích s komunistickou minulostí byly Vánoce zakázány a nahrazeny Novým rokem.
• Neoslavování Vánoc neznamená chudobu kultury - jen jinou tradici.
• V Česku se Vánoce stále slaví, ale všechny tradice se mění - a to je normální.

Co dělat, když jsi v zemi, kde se Vánoce neslaví?

Když cestuješ do země, kde Vánoce nejsou svátkem, nezkoušej přimět lidi k oslavě. Nepřinášej svíčky do obchodu. Neptej se, proč nejsou stromky. Nechte to být. Místo toho se zeptej, jak tam slaví konec roku. Možná se dozvíš o něčem, co je krásnější než vánoční písně. V Japonsku se lidé vydávají na poutě k chrámům. V Indii se svítí lampy. V Norsku se děti připravují na příběhy o tomáši. Každá tradice má svůj význam. A když pochopíš, že ne každý svět slaví stejně, začneš více cenit to, co máš doma.